Mytí oken a zrcadel bývá jednou z těch domácích prací, které lidé odkládají nejdéle. Ne kvůli námaze, ale kvůli výsledku. Po hodině leštění zůstávají na skle šmouhy, pruhy a zbytky prostředku, který měl původně pomoci. Reklamní spreje přitom nejsou o nic spolehlivější než to, co většina domácností už dávno má v kuchyni. Rozhoduje spíš postup a poměr surovin než značka na lahvi.

Základem účinného ekologického čisticího roztoku je voda, ocet a malé množství sody. Ocet rozpouští vodní kámen i mastnotu, soda působí jako jemný abrasiv na zaschlé skvrny. Pokud hledáte osvědčené postupy, domácí čisticí prostředky z octa a sody nabízejí přehled poměrů, které se vyplatí dodržet. Příliš mnoho sody ale na skle zanechává bílý film, proto se hodí spíš na rámy a okenní parapety než přímo na tabuli skla.

Na samotné sklo stačí vlažná voda s jedním dílem octa na tři díly vody. Nepracujte na přímém slunci, roztok by zaschl dřív, než ho stihnete setřít. Klíčová je stěrka s novou gumičkou nebo čistá bavlněná utěrka, která nepouští vlákna. Zrcadla v koupelně bývají citlivější, protože je pokrývá film ze zubní pasty a mýdla. Tam se osvědčil roztok s kapkou jaru a dvěma lžícemi octa, setřený do sucha hadříkem z mikrovlákna.

Nejčastější chybou je příliš mnoho prostředku. Lidé věří, že čím víc pění, tím lépe čistí, a pak roztírají mastný film po celé ploše. Méně je v tomto případě skutečně více. Stejně důležité je mít suchý a čistý hadřík pokaždé, když přejedete sklo naposledy. Právě v tomto kroku vzniká rozdíl mezi čirým povrchem a mléčným oparem, který je vidět hlavně proti světlu.