Každá pokojová rostlina má jiné nároky na světlo a většina problémů s žloutnutím listů pramení právě z nevhodného umístění. Nestačí rostlinu postavit k oknu a doufat, že to bude stačit. Světlo se v průběhu dne mění, liší se podle orientace okna a také podle ročního období. Rostlina, která na jaře prospívá u jižního okna, může v létě trpět úpalem, zatímco v zimě jí stejné místo poskytne sotva dostatek světla.

Základní dělení vychází ze tří skupin: rostliny pro přímé světlo, pro rozptýlené světlo a pro stín. Mezi první patří sukulenty, kaktusy nebo třeba ibišek, kterým vyhovuje jižní a západní expozice. Druhá skupina, kam se řadí fíkus, maranta nebo kapradiny, potřebuje světlo filtrované záclonou nebo několik metrů od okna. Třetí skupinu tvoří rostliny jako sansevieria nebo zamiokulkas, které přežijí i v severní místnosti. Pokud rostlinu umístíte špatně, začne se protahovat, listy blednou a postupně opadávají. Naopak příliš intenzivní slunce způsobí, že se na listech objeví hnědé skvrny a okraje zasychají. Pomoci může i spálených listů od slunce se týkající prevence, protože právě letní úpal je častou příčinou nevratného poškození.

Praktické řešení spočívá v pozorování rostliny a v přesunu podle reakce. Když listy žloutnou od středu a rostlina se vytahuje za světlem, potřebuje více světla. Když žloutnou od okrajů a objevují se suché skvrny, je světla příliš. Pomáhá otáčení květináče o čtvrtinu každý týden, aby rostlina rostla rovnoměrně. V zimě je nutné počítat s kratším dnem a nižší intenzitou světla, proto se vyplatí rostliny přiblížit k oknu. Naopak v létě je vhodné je posunout dál nebo použít závěs.

Výsledkem správného umístění je kompaktní růst, sytě zelené listy a pravidelná tvorba nových výhonů. Pokud rostlina i po přesunu dál chřadne, je třeba zkontrolovat zálivku a kvalitu substrátu, protože světlo je jen jedna část rovnice. Nikdy neumisťujte rostliny přímo nad topení nebo do průvanu, kde kombinace suchého vzduchu a teplotních výkyvů škodí víc než samotné světlo.