Otevřený prostor spojující kuchyň a jídelnu působí vzdušně, ale jen do chvíle, než se obě zóny začnou prát o pozornost. Jídelna bývá formálnější, kuchyně zase pracovní a technická. Aby celek držel pohromadě, nestačí sladit barvy skříněk. Rozhoduje podlaha, světlo, materiály i to, jak na sebe jednotlivé prvky navazují. Když se tyto vrstvy rozbijí, vznikne dojem dvou samostatných místností, které se jen náhodou ocitly vedle sebe.

Základem je jednotná podlaha v celém prostoru. Přechodová lišta mezi dlažbou a vinylovou podlahou působí jako zeď, i když žádná neexistuje. Pokud se dlažba v kuchyni nevyhne, zvolte formát a odstín, který se opakuje i pod jídelním stolem. Stejně důležitá je paleta. Držte se dvou až tří základních tónů a jeden z nich použijte na obou stranách. Kuchyňská linka v tmavém dřevě a jídelní stůl ve světlém dubu si budou konkurovat, kdežto stejný odstín dřeva je propojí. Pomůže i to, když se poradíte, jak vysoko a jak velký obraz nad stolem umístit, protože naddimenzované plátno dokáže opticky rozdělit i jinak sladěný interiér.

Světlo dělá v otevřeném prostoru nejvíc. Zavěšené lampy nad jídelním stolem by měly mít stejný tvar nebo alespoň materiál jako osvětlení nad kuchyňskou linkou. Kovové doplňky, ať už jde o baterii, úchytky nebo rám světla, držte v jednom provedení. Když kuchyň zdobí mosaz, nemíchejte ji s nerezí na stole. Textilie naopak spojují – závěsy, běhoun nebo polštáře na židlích mohou zopakovat barvu, která se v kuchyni objeví jen decentně. Rostliny postavené na rozhraní obou zón vytvoří přirozený most, který není potřeba nijak vysvětlovat.

Než začnete nakupovat, projděte si prostor z místa, kde obvykle sedíte. Zkontrolujte, zda se barvy a materiály opravdu opakují, nebo zda každá polovina žije vlastním životem. Sladit kuchyň s jídelnou neznamená koupit dvě stejné sestavy. Stačí, když se v obou zónách objeví stejný motiv – ať už je to dřevo, kámen nebo barva kovu. Výsledek pak působí klidně a hlavně přirozeně, ne jako výstavní showroom.